Starý kontinent zažije na sklonku tohoto týdne další z „přelomových okamžiků“, jichž se v posledních letech nakupilo docela dost. Vládní špičky 28 evropských států si v Bruselu naposledy sednou nad evropskou ústavu. Výsledek jejich rokování se nabízí v zásadě dvojí: shodnou se pouze v tom, že se neshodly. Nad dalším osudem ústavy a potažmo celé Unie by v takovém případě visel otazník, i když EU už několikrát prokázala, že je schopná netušených třetích cest. Anebo se shodnou a první ústava pro Evropu dostane konečnou podobu. Sporných bodů sice není mnoho, pozice jednotlivých vlád jsou však zatím nesmiřitelné.
Za ruku s Varšavou
Ještě krátce po zveřejnění návrhu ústavy v červenci politici debatovali také o podstatě věci, tedy jaké šance a rizika přináší například navrhovaná integrace v justičních věcech. Poslední měsíce se diskuse o textu zúžila jen na dělbu moci.
Největší kontroverze vyvolává otázka, jak se bude vytvářet většina při hlasování v Radě ministrů EU. Pokud by byla ústava přijata v současné podobě, od roku 2009 by pro zákon musela zvednout ruku polovina zemí, v nichž žije více než 60 % občanů Unie. Tento systém zvýhodňuje nejlidnatější členské státy, protože Německo, Francie, Británie a Itálie dají dohromady téměř 60 % populace 25členné Unie. Proti jejich vůli tedy žádný zákon neprojde. Jsou si toho vědomy, a tak chtějí, aby ústava zůstala nezměněna. Vědomy jsou si toho ovšem i menší státy včetně Česka, které naopak…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
