Pan místostarosta má špatnou paměť
Pan místostarosta brněnských Žabovřesk Jiří Černý se ve svém boji za vykácení Wilsonova lesa a vybudování sjezdovky nestydí dětinsky lhát (Jak Brno o sjezdovku přišlo, Respekt č. 48/2003). Tvrdí Respektu, že mne kvůli mému odporu proti této nehoráznosti dokonce navštívil v Praze. To je samozřejmě pitomost, nad kterou bych mávl rukou. Pan starosta mne nikdy v Praze nenavštívil. Schůzku se mnou si doslova vynutil poté, co jsem několikrát odmítl jeho naléhání, že mne navštíví doma, aby prověřil, jestli můj podpis pod peticí je skutečně můj. Nejel tedy obětavě za mnou do Prahy, ale sešli jsme se v centru Brna, v Menšíkově kavárně na ulici Veselé. Tam jsem panu místostarostovi pravil, že nemám nic proti lyžování, vždyť můj děda byl správcem dřevěného skokanského můstku s doskokem 30 metrů a otec vybudoval první vlek na Horňácku. Ale že hodnota stromů uprostřed města je pro budoucnost Brna nevyčíslitelně vyšší než sladký život lyžařské smetánky. Navíc, žijeme v době, kdy si každý lyžař může vyrazit za špičkovým lyžařským terénem svobodně do světa. Můj odpor k sjezdovce se opíral také o autentické zážitky z pobytu v jednom z nejlépe fungujících měst na světě, v kanadském Vancouveru. Tam v centru města existuje les, který nesmí být nikdy vykácen. Ten les daroval městu muž, jehož lze těžko obviňovat z nezájmu o sport. Jmenoval se Stanley. O jeho pohár bojují…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
