Příští rok si Portugalsko připomene 30. výročí tzv. Karafiátové revoluce, symbolicky pojmenované podle květin, které si vzbouření vojáci 25. dubna 1974 vsunuli do hlavní svých pušek. Tímto datem skončil nejen Salazarův fašistický režim, ale i jeho úmorná koloniální válka za udržení afrických enkláv, trvající od roku 1961. Definitivně se tak rozplynul přetrvávající mysticko-sentimentální sen o portugalském impériu, živený fašistickým režimem za cenu obrovských ztrát ještě 400 let po objevné cestě Vasca da Gamy. S důsledky své pohnuté historie se Portugalsko vyrovnává dodnes. Jak bolestné mohou být, ukazuje i kniha Jidášova díra (Os Cus de Judas) Antónia Lobo Antunese, kterou v českém překladu vydalo nakladatelství Mladá fronta.
Sexuální terapie
Českému čtenáři se tedy po José Saramagovi (viz Respekt č. 47/2002) poprvé představuje další významný portugalský spisovatel. António Lobo Antunes (nar. 1942) pochází z rodiny napůl brazilského, napůl německého původu. Odtud pramení pocit vykořeněnosti, často patrný v jeho knihách. Antunes vystudoval psychiatrii a psychoanalýzu a jako vojenský lékař byl v roce 1971 poslán do Angoly, kde strávil celých 27 měsíců na frontě. Literárně debutoval v roce 1979 románem Sloní paměť (Memória do Elefante) a ještě v témže roce stihl napsat zmíněnou Jidášovu díru, v níž zpracoval svá válečná traumata.
S výpravnou barokní monumentalitou Saramagova…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
