Na první pohled vypadají Jindřichovice pod Smrkem stejně jako většina obcí v bývalých Sudetech. Domy tu jsou oprýskané a jakoby na pokraji sil. Přesto je tu něco jinak. Místní starosta se totiž rozhodl, že městečko bude žít v souladu s přírodou.
Vyhrál jste, cizinče
Zalesněné kopce kolem Jindřichovic, tu a tam pokryté zbytky sněhu, působí pod šedým nebem dramaticky a tajemně. V dálce se tyčí do mraků vrcholky Jizerských hor. Oprýskaný, smutný městys jen podtrhuje tísnivou atmosféru země, která se stále nemůže vzpamatovat z vyhnání svých původních obyvatel. Nicméně návštěvník, který v Jindřichovicích pobude déle než pár průjezdních minut, brzy zachytí stopy nečekané a výjimečné energie. Její zdroj se beze vší pochyby skrývá v prostorách místní radnice, nebo ještě přesněji: v hlavě starosty Petra Pávka (39). Právě on dokázal zapadlou a pasivní obec proměnit ve fenomén plný nebojácnosti a moderních experimentů, o kterém si s úctou vyprávějí zasvěcenci po celé republice.
„Prostě jsem jednou nevstal v šest hodin jako každý den, ale v devět, předal jsem všechny firemní záležitosti, koupil si motorku a odjel,“ vzpomíná Pávek, jak před sedmi lety opustil podnikatelský život v Praze a ocitl se na dalekém severu. Zakotvit v Jindřichovicích bylo pro něj přirozené: od počátku 90. let si zde opravoval mlýn. Velkoměsto ho ještě jednou, v roce 1997, vtáhlo do svého víru…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
