Zasedání francouzské vlády v Paříži, na stole leží návrh státního rozpočtu. Přítomní ministři s napětím očekávají příjezd německých kolegů v čele se šéfem berlínské pokladny. Francie musí podle něj seškrtat dotace pro státní podniky, jinak Německo vyzve poslance ve společném sněmu, aby rozpočet zamítli.
Je taková situace nereálná? Právě spojení Francie a Německa takřka v jeden stát navrhli minulý týden Günter Verheugen a jeho francouzský kolega z Evropské komise Pascal Lamy. Čtyřicáté výročí podpisu Elysejské smlouvy ovšem využili k velkým gestům také lídři obou států Jacques Chirac a Gerhard Schröder. Dohodli se, že Francie a Německo srovnají krok v klíčových otázkách ekonomiky, zahraničí a obrany, budou se snažit mluvit jedním hlasem v mezinárodních organizacích, vlády se pravidelně sejdou ke společným zasedáním a lidé na obou březích Rýna dostanou dvojí občanství. Aby všechno hladce šlapalo, každá země pošle do té druhé „generálního tajemníka pro francouzsko-německou spolupráci“, který na ni bude v sídle pařížské vlády, respektive německého kancléřství dohlížet.
Motor už neexistuje
Verheugen s Lamym nejsou prvními, kdo sní o „Francněmecku“, jak takový stát nazval francouzský tisk. Před dvěma lety přišli se stejným nápadem významný člen německé CDU Karl Lamers a bývalý francouzský ministr financí Dominique Strauss-Kahn. Všechny čtyři muže…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
