Neozbrojená jednotko, pozor!

Kdo se v tom má vyznat: Spojené státy chtějí po Evropanech, aby se vzmužili a nebyli tolik závislí na amerických zbraních a vojácích. Jakmile ale spojenci v NATO, kteří jsou zároveň členy Unie, naznačí, že si zřídí vlastní vojenský štáb, je oheň na střeše. Nedávnou roztržku mezi USA a jejich evropskými spojenci v Alianci způsobil právě tento nápad. Jak už to ale bývá ve vztazích mezi Amerikou a Evropou, věc není černobílá. Vojenskou emancipaci starého kontinentu si přejí oba břehy Atlantiku, jenže každý má jinou představu o tom, jak by měla vypadat. Rozdílné názory navíc tříští i samu Evropu.

Evropská obranná politika se začala rodit po summitu Francie a Británie v roce 1998. Obě země se shodly, že Unie by měla mít vlastní síly k tomu, aby se pustila do autonomní operace, jíž se zaoceánští spojenci nebudou chtít účastnit. O rok později s čerstvou zkušeností z kosovské krize celá EU rozhodla, že se do konce roku 2003 vybaví jednotkami o síle šedesáti tisíc vojáků, které by mohly být nasazeny do mírových akcí. A začal se dohadovat způsob spolupráce ohledně toho, co všechno z arzenálu Aliance by Evropané mohli použít. Po složitých tahanicích nakonec obě organizace letos v březnu podepsaly dohodu, známou pod zkratkou „Berlín Plus“, která zjednodušeně řečeno otevřela Unii sklad zbraní, plánovací štáb a tajné informace NATO.

Hurá do Makedonie

Mohlo se přejít od slov…