Každý ví, že Fleming objevil penicilin v kulturách plísně Penicilium. Protibakteriální antibiotika a příbuzná antibiotika protinádorová jsou však silně jedovaté látky – proto také léčebně působí, když se dostanou tam, kam patří – k bakteriím nebo nádorovým buňkám. Dlouho si nikdo nepoložil otázku, proč ty plísně nebo jiné mikroorganismy, které antibiotikum vyrábějí, samy nejsou svými produkty poškozeny. Položení této otázky nabylo na významu v posledních desetiletích, kdy se stále častěji setkáváme s rezistencí na antibiotika i u bacilů, které kdysi byly citlivé. A tak doktoři Biggins, Onwueme a Thorsen v americké Science (301: 1537, 2003) to vše znovu rozebírají a zjistili, že proti protinádorovému antibiotiku enediyenu v běžném bacilu Escherichia coli (protože žije v tlustém střevě – colon – a někdy vyvolává průjmy) vzniká sloučenina, která složitým způsobem brání zhoubnému účinku antibiotika na genom bakterie. Podobná sloučenina vzniká i v mikroorganismu Micromonospora, který enediyen vyrábí.
Další poznání mechanismů, kterými se mikroorganismy chrání proti antibiotikům, která samy vyrábějí, by mohlo přinést prospěch i pro stále narůstající problém rezistence skutečně choroboplodných bakterií vůči antibiotikům. Tato rezistence už je závažným problémem – některé nemoci kvůli ní lze jen těžko léčit. Vzniká v důsledku nadměrného, příliš častého užívání antibiotik a hlavně též proto, že nemocní nedodrží využívání celé předepsané dávky a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
