Po smrti „otce“ nezávislého Chorvatska Franja Tudjmana v prosinci 1999 se zdálo, že válkou zdevastovaná země, známá především díky svému krásnému jadranskému pobřeží nebo Plitvickým jezerům, kde byly natáčeny filmy o Vinnetouovi, dá vale nacionalismu. Vítězství levice v čele se sociální demokracií v lednu 2000 se neslo v duchu rozbíjení Tudjmanova kultu a příslibu boje proti korupci a nepotismu. Jenže mnozí Chorvaté z toho vystřízlivěli do té míry, že ve volbách 23. listopadu možná opět vyhraje nyní opoziční Chorvatský demokratický svaz (HDZ), nositel Tudjmanova odkazu. Premiér a předseda sociálních demokratů Ivica Račan se snaží zachránit, co se dá – ovšem sází právě na národovecké karty, s nimiž, jak dříve říkal, nikdy nechtěl mít nic společného.
Zamkneme Slovince
Račanovo skóre není nijak chvályhodné. Z boje proti korupci – zejména té týkající se privatizace státních podniků – zbyla jen slova. Nezaměstnanost nijak výrazně nepoklesla. Zahraniční dluh se vyšplhal na úctyhodných 19 miliard dolarů. Až
90 % Chorvatů si sice podle průzkumů přeje vstup do EU, jenže představa, že by se země mohla do klubu přidat v další vlně spolu s Rumunskem a Bulharskem – zřejmě už v roce 2007 –, se zdá dost bláhová.
Rozjezd přípravných jednání Račan pokazil právě i svým brnkáním na strunu nacionalismu. Letos v létě vyhlásil „rybářsko-ekologickou zónu“ přes celou polovinu Jadranu, údajně proto, aby…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
