Antonín Klimek ve své „říjnové meditaci“ nad první republikou (Co zbylo z Masaryka, Respekt č. 44/2003) napsal nesmysl: Masaryk a Beneš prý „oceňovali vítězství přemyslovských vladařů, odmítali však tradice feudální a navíc spojované se svatým Václavem, proti němuž stavěli Husa a Žižku“. Prvorepublikový Masaryk ovšem Husa (či Žižku) nikdy veřejně proti sv. Václavovi nestavěl, naopak. Například v rozhovoru pro revue Život v roce 1929 Masaryk uvedl: „Sv. Václav je mně osobností sympatickou. Podporoval křesťanství a církev, a to v jeho době bylo dílo záslužné, dílo kulturní a pokrokové. Mně je dále sympatické, že byl západníkem. I jako politika si ho vážím pro jeho obezřetnost.“ A v narážce na ideové spory, které zmiňuje Klimek, dodal: „Nevidím nepřeklenutelného rozporu mezi ideou svatováclavskou a reformační. Je přece známo, že Hus a husité sami sv. Václava ctili.“
S předhusitskou tradicí
Klimek ve svém článku Masaryka líčí jako jakéhosi levicového radikála či sociálního chiliastu. Masaryk byl bezpochyby v mnoha otázkách nesnesitelný, až ztřeštěný, což bylo někdy sympatické, podruhé méně. Sympatičtější před říjnem 1918, problematičtější po něm, ale na druhé straně byl politickým realistou – jedním z mála mezi dobovými politiky, kteří si často neviděli na špičku vlastního nosu.
To se projevovalo – zůstaneme-li u Klimkem zvoleného diskurzu – například tak, že v proslovech…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
