Každý návštěvník Kanady dřív či později na Isaaca Brocka narazí: jmenuje se po něm jedno město, univerzita a bezpočet ulic a veřejných prostranství. Kanaďané mají dobrý důvod být tomuto britskému veliteli zavázáni. Isaac Brock s pomocí indiánských kmenů hájil Kanadu proti invazi Spojených států. Těžko říct, kolik lidí by na to potřeboval dnes, ale tehdy mu jich stačily ani ne dva tisíce, aby 13. října 1812 dosáhl jednoho z nejméně krvavých vítězství v historii.
Už v Evropě si Brock získal pověst schopného velitele. Sloužil pod admirálem Nelsonem, prošel bitvou u Trafalgaru. Když byl převelen do zámoří, kde zorganizoval domobranu, pozdější národní hrdina se v tehdejší britské kolonii Kanada podle všeho dost nudil. „Ty, který trávíš celé dny v ruchu Londýna, stěží si umíš představit, k jak nezajímavému životu jsem zde odsouzen,“ píše roku 1811 bratrovi. Už za rok byl ale s nudou konec. Mezi Kanadou a Spojenými státy přerostla dosavadní obchodní válka v regulérní konflikt a v červenci 1812 překročily hranici první americké jednotky.
Britský guvernér Kanady vydal pokyn, aby se domobrana držela zpátky a omezila se na defenzivní akce. Avšak Isaac Brock se po poradě se svým indiánským spojencem, náčelníkem Tecumsehem („Toť konečně muž!“ traduje se Brockův nadšený výrok po jejich prvním setkání), rozhodl vyrazit přímo do amerického Detroitu, kde sídlilo velení invazních sil.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
