Tomáš Krystlík ve svém článku vrší jednu faktografickou chybu na druhou a o vojenské situaci jak československé, tak německé armády v roce 1938 evidentně neví zhola nic. Zcela nepochybně je to tím, že si o tom přečetl jednu, možná dvě publikace, a to nevalné kvality. Do značné míry však lze přijmout jeho negativní hodnocení československé politické reprezentace a vlády. Jejich postup skutečně neodpovídal vážnosti situace.
Jan Stejskal,
[email protected]
Nejsem historik, a tak nemohu posoudit „pravdivost“ článku o tzv. „mnichovské zradě“, rozhodně se mi ale líbí, že konečně zaznívají i alternativní pohledy vzhledem k tomu, který nám tu byl 40 let vtloukán do hlavy komunistickým režimem. Češi mají dvě tradice. Jednak hilsneriádu a falzum rukopisů a jednak tradici masarykovskou, která spočívá v odvaze připustit si i pravdu, jež není vůbec lichotivá. Mně osobně by bylo hanba být Čechem, kdyby to mělo znamenat lhaní si do vlastní kapsy.
Boris Cvek,
[email protected]
Tomáš Krystlík šíří neudržitelné bludy. „Němci měli 3200 středních a lehkých tanků v organizovaných útvarech, československé tankové vojsko 418 kusů tančíků a lehkých tanků, jejichž bojová hodnota byla velmi nízká,“ píše například. Fakta jsou jiná: ze tří tisíc dvou set německých „lehkých a středních tanků“ bylo k 1. září 1938 1445 tančíků vhodných pouze k průzkumu (šlo o typ Pz. Kpfw. I – pancéřování 8 mm, výzbroj 2…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
