Povídali mi o něm před více než třiceti lety mladičtí adepti surrealismu. Byli o něco starší než já a podezíral jsem je, že si ho vymysleli, aby ohromili literárního zelenáče. V éře Beatles znělo magicky už jen to jméno Brouk. Jeho nositel navíc pocházel z rodiny vlastnící za první republiky síť obchodních domů Brouk a Babka, o jejichž bohatém sortimentu jsem v dětství slýchal bájné legendy. Bohuslav Brouk je nicméně postavou reálnou. Zemřel pětašedesátiletý v Londýně přesně před čtvrtstoletím – 20. ledna 1978.
Fantasticky zněly i zprávy o Broukových teoretických spádech. Ještě na střední škole nadšeně referoval o spisech Freuda a Junga v Nezvalově surrealistickém Zvěrokruhu i v komunistické Tvorbě a sotva dvacetiletý vydal knižně vlastní nápadité, leč dosti bizarní studie o psychoanalýze a sexu. Mimo jiné v nich haněl institut manželství a vyzdvihoval svobodu a nezávislost samoukájení. Po studiích na přírodovědecké a filozofické fakultě získal dva doktoráty, ale ani ty jeho dobrodružnou invenci nedokázaly ukáznit. V dalších spisech, z nichž řada vyšla vlastním nákladem, horoval proti morálce, sportu, životní zdatnosti a pracovní kázni, tedy proti nejposvátnějším totemům západní civilizace. Už jako mladíček vyprovokoval k ostrým polemikám přední komunistické ideology a moralisté později lámali hůl nad jeho cynismem, to však jen povzbuzovalo jeho myšlenkové výkony na hranici nehoráznosti a geniality.
Kdyby Bohuslav Brouk neexistoval, měl by v něm zdatného…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
