CARLOS FRANQUI se narodil roku 1921 v kubánské provincii Las Villas. Vystudoval zemědělskou školu a novinářskou fakultu v Havaně. V letech 1952–1959 vydával ilegální časopis “Revolución en clandestinidad”, byl za to vězněn a mučen. Po propuštění se připojil ke guerille Fidela Castra, s nímž zažil dva roky v horách Sierra Maestra; řídil tu povstalecké Radio Rebelde. Po vítězství revoluce pracoval načas jako novinář. Roku 1968 se definitivně rozešel s Castrem. Více než třicet let žije v exilu v Evropě, kde vydal řadu knih o Kubě, z nichž nejznámější jsou “Deník kubánské revoluce” a biografie Fidela Castra. Píše také poezii (jeho verše ilustrovali Miró, Tapiés aj.), spolupracoval s mnoha významnými umělci a živil se vydáváním knih o výtvarném umění. Dnes žije v Portoriku, kde vydává kulturní a politický časopis “Carta de Cuba” (název odkazuje na Chartu 77), významem obdobný “Svědectví” Pavla Tigrida.
Byl jste jedním z protagonistů kubánské revoluce, už dlouho však patříte k největším kritikům jak kubánského režimu, tak jejího vůdce Castra. Kdy jste začal pochybovat?
Už od roku 1960, tedy zhruba rok po tom, co jsme dobyli Havanu, jsem si začal velice jasně uvědomovat, že na Kubě nepůjde o společnost, která by byla lidská. Nebyl jsem sám, už okolo roku 1963 mnohým z nás docházelo, že revoluce zkrachovala, a začali jsme si klást otázku, co dál. V zásadě existovala…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
