Nechme stranou úvahy o tom, zda bylo nutné vést a vyhrát válku proti Saddámu Husajnovi, soustřeďme se teď na to, jak vyhrát mír. Asi tak by se dalo stručně vyjádřit vyznění sobotní schůzky tří evropských lídrů v Berlíně – Gerharda Schrödera, Jacquese Chiraca a Tonyho Blaira. O nic jiného než o Irák totiž nešlo, přitom to bylo první setkání těchto mužů od jarní neshody ohledně války a roztržky s Amerikou. Nyní se ale Evropa snaží obnovit narušený most k Washingtonu, který to bere vstřícně. Jisté je tolik: obě strany Atlantiku se dnes shodnou, co v poválečném Iráku chtějí – stabilitu, demokracii a mezinárodní spolupráci s širokým mandátem. Neshodnou se zatím jen v tom, jakými prostředky těchto cílů dosáhnout, v jakém časovém rámci a pod jakým vedením.
Evropa se o víkendu ale také snažila – jak si všímají komentátoři – obrousit i některé hrany mezi svými vlastními metropolemi. Potřebuje si vyjasnit vlastní pozice, protože ani starý kontinent nevystupuje vůči Iráku jednotně. Chirac trvá na předání moci Iráčanům řádově „během měsíců“, Schröder má blíže k Washingtonu – ten na závazném časovém harmonogramu nebazíruje. Co se týče rozhodující role OSN v Iráku, na tom se ovšem oba shodnou. Na ní zase až tolik nebazíruje Blair, jenž rovněž sdílí americké stanovisko, že svobodné volby v Iráku není třeba uspěchat.
Evropa si své pozice projasnila teď. Amerika má…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
