Lipský proces. Ještě před patnácti lety zabralo toto heslo v českých lexikonech celý sloupec, dnes jenom pár řádek. Proč takový posun v reflexi velevýznamného dění, od jehož počátku uplynulo tuto neděli 70 let? Vysvětlení je třeba nejspíše hledat v aktérech, protagonistech tehdejšího dramatu. Nacisté, čerstvě usazení u moci, potřebovali obraz nepřítele, který by jejich „tah na branku“ legitimizoval před světem a zároveň by jim umožnil získanou moc dále a neomezeně rozšiřovat. Proto 27. února 1933 zapálili Říšský sněm a proto ze žhářství obvinili skupinu komunistů v čele s Bulhary Dimitrovem, Popovem a Tanevem, Němcem Torglerem a Holanďanem van der Lubbem. A zřejmě tady je jádro dnešního pudla.
Jiří Dimitrov – hlava všech obviněných – se v procesu, který běžel od 21. září do 23. prosince 1933 nejprve v Lipsku a poté v Berlíně, úspěšně hájil. A nejen to – obratným postupem dospěl k výměně rolí: sám coby původně obžalovaný dokázal lživost svědeckých výpovědí takových nacistických bossů, jakými byli Hermann Göring či Joseph Goebbels. Z procesu tak vyšel jako vítěz, zatímco politická obžaloba – alespoň před světem – se snesla na hlavu hitlerovců. Dimitrov tedy v nepoměrně větším ohrožení dokázal něco podobného jako ve druhé polovině 90. let americká historička Deborah Lipstadtová: ač původně žalovaná britským popíračem holocaustu Davidem Irvingem pro urážku na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
