Za jeden z nejcharakterističtějších rysů civilizace posledního století bývá pokládána rostoucí převaha vizuálního sdělení nad texty. Působivost obrazu je mnohoznačná, útočí na city i podvědomí, nelze ji převyprávět slovy a podřídit klasickým pravidlům logiky. Stejně se časem proměnily i nároky na praktické užívání jazyka ve veřejných rozpravách. Zvlášť v televizi, jež se stala hlavním kolbištěm politického boje, hraje celkový dojem z aktu mluvení podstatnější roli než určitost, přesnost a důslednost vyjadřovaných myšlenek. Před dvaceti třiceti lety se vzdělanci pohoršovali, že podstatné informace stále víc překrývá bezobsažný šum, což nazývali módním slůvkem entropie. Dnes už víme, že šumy vítězí, jde jen o to, jak se v nich vyznat a jak s nimi zacházet.
Sborník kolektivu autorů „Jazyk, média, politika“, který nedávno vydalo nakladatelství Academia jako výsledek výzkumu mluvených projevů politického a mediálního diskurzu v zemích bývalého Československa na sklonku 90. let, dokládá především krajně obtížnou uchopitelnost tématu. Výchozím materiálem jsou hlavně videonahrávky parlamentních jednání a televizních diskusí. Obsahový smysl vzorků, které autoři vybrali z nepřetržitého toku řečnění, odplynul spolu s kontextem, jakž takž vnímat můžeme jen jazykový tvar. V knize nacházíme úryvky foneticky přepsaných záznamů, na nichž lze s učeneckým odstupem demonstrovat očividné nectnosti mluvčích, například aroganci, nedbalý styl, příliš bojovnou vyhrocenost,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
