Dálnice přírodě neškodí
Marek Švehla ve svém komentáři Blahobyt nemusí zničit ráj (Respekt č. 33/2003) tvrdí: „Problém je, že zatímco špinavou řeku je možné vyčistit, nedotčenost jednou zastavěné krajiny mizí navždy.“ Je to úsměvné. Právě v českých zemích totiž můžeme uprostřed dnešních polí a lesů nacházet stopy po dávno zaniklých vesnicích a to nejen z dob Keltů, ale i z relativně nedávného středověku. Ostatně i „ekology“ tolik uctívaná a takzvaně „nedotčená“ Šumava byla ještě poměrně nedávno obdělávaným a kvetoucím místem s hustým lidským osídlením.
Marek Švehla nemá pravdu ani v tom, že „v západní Evropě vznikaly (dálnice) ještě před válkou anebo v čase poválečné euforie, kdy neexistovali organizovaní ochránci přírody“. Například v Německu totiž největšího rozmachu dosáhla stavba dálnic v sedmdesátých letech. Také po roce 1989 byla výstavba a rekonstrukce stovek kilometrů dálnic v bývalé NDR jednou z hlavních priorit německé politiky. A dodnes se u našich západních sousedů ve velkorysé a u nás nevídané stavbě dálnic pokračuje.
A souhlasit konečně nelze ani s tvrzením o „smrtící ráně Českému středohoří“ schválením plánů na stavbu dálnice, která je projektována se všemi ohledy na životní prostředí. Podle mých osobních zkušeností například z Francie a Španělska lze předpokládat, že naopak stavba takové dálnice ulehčí život nejen tisícům obyvatel v okolí, ale i samotnému Středohoří.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
