Ve Rwandě se budou v pondělí 25. srpna konat prezidentské volby – nebude to sice poprvé v dějinách této africké země, nicméně předchozí klání byla spíše diktátorskými fraškami, takže až nyní Rwanďané opravdu zakusí, jaké to je zvolit si hlavu státu. Se současným prezidentem Paulem Kagamem budou o křeslo soupeřit ještě tři kandidáti, z toho jedna žena. Týden poté 3. září se pak lidé v této osmimilionové zemi, která se před devíti lety stala dějištěm genocidy, vydají k urnám znovu, aby rozhodli o složení nového parlamentu. Až potud se nelze než divit, jak se Rwanda vydává vstříc demokracii. Jenže spolu s tímto závanem svobody se v zemi objevují démoni, kvůli nimž tu kdysi tekly potoky krve. Kagame se je v minulých letech snažil držet na uzdě právě tím, že se choval nedemokraticky a o svobodných volbách, natož pak svobodě slova, nechtěl ani slyšet.
Jsem tu zpátky
Hlavním Kagameho vyzývatelem je Faustin Twagiramungu, který dlouho žil v exilu v Belgii a do země se po osmi letech vrátil letos v červnu. Twagiramungu vnesl do kampaně to, co je od genocidy tabu – otázku etnicity. Zatímco Kagame patří k Tutsiům, on sám je Hutu a rád to zdůrazňuje. „Tvářit se, jako by ve Rwandě nežili Hutuové a Tutsiové, je prostě hanba,“ řekl nedávno.
Twagiramungu tím nabourává jádro společenského smíru, který Kagame zavedl poté, co se svou armádou složenou z tutsijských uprchlíků v Ugandě vtrhl koncem jara 1994 do Rwandy. Ukončil tam genocidu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
