Letos si svět připomíná tři významná výročí nacistických dějin. Před osmdesáti lety na sebe nezdařeným pučem v Mnichově poprvé upozornil Adolf Hitler, před sedmdesáti lety se opravdu chopil moci a před šedesáti lety započal jeho definitivní pád bitvou u Stalingradu a vyloděním spojenců v Itálii. Hnutí, které přivedl na svět, by se po takové době mělo proměnit v zetlelou zdechlinu na smetišti dějin, jeho zvláštní působivost však nevyhasla. Nesvědčí o tom jen pokleslé aktivity extremistů a čilý obchod s nacistickými militáriemi či devocionáliemi, ale také každoroční příval více méně seriózních historických publikací. Dvoudílný sestřih filmových dokumentů Třetí říše v barvě, který v minulých týdnech uvedla Česká televize, znamenal v tomto ohledu sázku na jistotu. Málokteré téma má tolik fanoušků.
Film jako nástroj masové propagandy dokázal sílu argumentů skvěle nahradit útokem na city. Nacisté si obzvlášť libovali v manipulovaném zpravodajství, přičemž Goebbels hlásal zásadu, že lhát není třeba, stačí výběr a střih. Potřebám zpravodajství se často podřizovalo samo dění, jako by mu teprve zfilmování dávalo vyšší smysl jakéhosi mysteria, jež mělo povznášet současníky a k potomstvu vyslat poselství z heroických časů. Nesčetné koláže z archivních materiálů tuto roli vlastně dodnes plní, byť obvykle s dodatečným komentářem, který záběry prezentuje jako odstrašující příklad vykolejené společnosti. Perverznější část publika se ovšem může kochat obludností obrazů, aniž by…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
