Často hledáte, jak…
Obálka vydání 32/2003
32/2003 • 3.–10. 8. 2003

2003/32

Kultura

Mimochodem

Viktor Šlajchrt

Po Dogville přišly Hodiny

Přemysl Martínek

Film Hodiny britského režiséra Stephena Daldryho se jen velmi těžko žánrově charakterizuje. Skoro by se dalo říct, že utváří žánr nový. Nejedná se ani o klasické melodrama, ani drama, jak se diváky snaží přesvědčit český distributor. Daldry spolu se scenáristou Davidem Harem vytvořili podle literární předlohy nezvyklou koláž tří osudů nešťastných žen v různých dobách, které spojuje pečlivá konstrukce metafor, odkazů a literárních aluzí k dílu jedné z nich – Virginie Woolfové. Přepjatě emocionální, přitom nijak zvlášť upřímné dílo je ukázkovým příkladem trendu, který v poslední době mění kinematografii: bohatá hollywoodská studia se spojují s nezávislými tvůrci.

Slovenská kniha před kolapsem

Robert Žitňanský

Lidé už tu nejsou, stopy ještě ano

Josef Chuchma

Sbíječky a indián v Utrechtu

David Černý

Mrzne, až praští, a na chodníku před pražskou Baráčnickou rychtou přešlapuje padesát prokřehlých lidí – mezi nimi i čerstvě zvolený prezident Václav Havel. Z okna ve druhém patře se náhle vyklání polonahá postava připomínající uklízečku a vysype skupince na hlavu smetí. Po tomto entrée jsou diváci doslova vehnáni do prostoru klubu, kde je pozře fantaskní představení holandského souboru DogTroep. Píše se rok 1990 a Československo zažívá po pádu bolševismu jeden z prvních kulturních šoků. Spolek DogTroep, který tehdy v Praze předvedl, kam až se dostalo divadlo ve svobodném světě, si pozici fascinujícího experimentátora udržel dodnes. Potvrdila to i zatím poslední premiéra, kterou soubor sehrál letos v létě na pláních kolem Utrechtu.

Janda není Jagger

Erik Tabery

Dívčí jízda s bohem v sedle

Viktor Šlajchrt

Rozhovory

Možná nás čeká bitva o historii

Petr Třešňák, Zbyněk Petráček

Rámeček
DEBORAH E. LIPSTADTOVÁ (nar. 1947 v New Yorku) studovala židovskou historii v rodném městě a v Jeruzalémě. Proslavila se knihou Popírání holocaustu: sílící útok na pravdu a paměť (1993, česky 2000), v níž popsala metody historiků, kteří se účelovým překrucováním faktů a výmysly snaží dokázat, že holocaust neexistoval. Mezi „popírače“ zařadila i britského historika Davida Irvinga, který autorku i nakladatelství Pinguin Press zažaloval pro urážku na cti. V ostře sledovaném procesu (1995–2000), v němž svědčili renomovaní historici, dal soudce za pravdu Lipstadtové a Irvinga označil za „aktivního popírače holocaustu, antisemitu a rasistu s vazbami na ultrapravicové extremisty, kteří propagují neonacismus“. V současnosti Deborah Lipstadtová vede Institut pro židovská studia na Emory University v Atlantě a dokončuje knihu o svém soudu s Irvingem.
Konec rámečku

Před časem vaše jméno obletělo svět, když vás britský historik David Irving zažaloval za to, že jste ho ve své knize „Popírání holocaustu“ nazvala lhářem. Bála jste se, že by soud pro vás nemusel dopadnout dobře?
Když jsem dostala dopis s žalobou, nejdřív jsem se smála. Pamatuju se, jak jsem se dívala z okna a říkala si: To je bláznivé, člověk, který nazývá holocaust legendou a tvrdí, že neexistovaly plynové komory, bude hájit svou pravdomluvnost. Chvíli jsem nevěřila, že to dotáhne do konce, myslela jsem, že jen zkouší, jak zareaguju. Když jsem ale pochopila, že to myslí velmi vážně, znervózněla jsem. Pak jsem nechala udělat posudky historiků na Osvětim a Adolfa Hitlera, které jasně ukazovaly, že Irving lže a překrucuje fakta, a už jsem se bála trochu míň.

Domov

Připomeňme si

Ondřej Kundra

Patnáct let v úkrytu před komunisty

Jaroslav Spurný

Strhující a neuvěřitelná historie útěku Václava Jakeše (79) skončila před
sedmatřiceti lety – ale podrobnosti o hrdinství lidí, kteří dokázali v padesátých letech vzdorovat komunistům, vyšly veřejně najevo teprve nyní. Václav Jakeš byl v roce 1951 vykonstruovaně obviněn z rozvracení republiky a z pokusu o vraždu příslušníka StB. Utekl těsně před zatčením do lesa, kde ho později obklíčily policejní rojnice se samopaly. Panu Jakešovi se podařilo z křížové palby uniknout a pak jej na patnáct let ukryli zcela neznámí lidé. V roce 1966 se dobrovolně vzdal policii a byl zcela rehabilitován. Kdyby jej StB na počátku padesátých let dopadla, dostal by pravděpodobně provaz.

Zítra se bude tančit v poli

Jaroslav Pašmik

Zapomenutí Češi volají o pomoc

Erik Tabery

Za koho bojuje Hojdar

Ondřej Kundra

Rebelie poslance Josefa Hojdara (ČSSD) proti vlastní straně trvá dál a nervozita ve vládním táboře houstne. Mostecký delegát opustil sociálnědemokratický poslanecký klub před dvěma týdny a šéfové stojedničkové koalice dosud nerozluštili, o co mu vlastně jde. „Chci bránit sociálně slabé občany před dopadem nepromyšlené reformy,“ dává Hojdar k lepšímu svoji verzi pro média. Jeho dosavadní, už dvacet let trvající politická kariéra, ovšem staví nad tato slova otazník.

Vrah splnil svůj slib

Eliška Bártová

Komentáře

Bambas musí pryč

Petr Třešňák

Ztracená bitva Vatikánu

Erik Tabery

Vatikán minulý týden nečekaně ostře oprášil svou starou myšlenku: „Manželství je svaté, zatímco homosexuální vztahy se protiví přírodě a morálce.“ Vatikánská Kongregace pro víru odmítá v nově vydaném dokumentu svazky homosexuálů, protože by se tím uznalo jejich „deviantní chování“. Ke gayům samotným doporučuje chovat se „s respektem, soucitem a citlivostí“, avšak katolické politiky na celém světě vyzývá, aby hlasovali proti registrovanému partnerství.
Upřímně řečeno, soucit by si po takovém výkonu zasloužila spíše sama Kongregace pro víru. Je to divná citlivost, když zároveň necítí urážlivost výrazu „deviantní chování“. A výraz „soucit“ jako by naznačoval, že homosexuálové jsou nemocní mrzáčci, k jejichž vrozené vadě máme být shovívaví.

Saúdi a had na prsou

Zbyněk Petráček

Atom bez pověr a iluzí

Marek Švehla

Ve hvězdách

Zbyněk Petráček

Trojí proměna Vladimíra Špidly

Erik Tabery

Ve čtvrtek tomu bude rok, co vláda Vladimíra Špidla získala důvěru sněmovny. Její vznik loni Respekt komentoval slovy, že pokud se jí podaří zprůhlednit politiku a dát jí veřejností kontrolovatelná pravidla, „má o své místo v historii postaráno“. Po úpadku politické kultury v letech opoziční smlouvy šlo stěží najít důležitější úkol. Přes všechny lapsy, slabiny a zmatky tohoto kabinetu lze po roce říci tolik: na místo v historii má přinejmenším našlápnuto.