Pavel Baňka (1941) vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT a až do sedmatřiceti se živil jako výzkumný pracovník v kybernetice. Čas je tak pro něho vzácnější, než kdyby se fotografií vážně začal třeba už na střední škole. A jestliže tento samouk v 70. a 80. letech svoji tvorbu námětově spojoval s díly některých výtvarných umělců (včetně své manželky, sochařky Jindry Vikové), v posledních zhruba deseti letech se od takových vazeb oprostil. Jeho fotografie ohledávají vlastnosti a možnosti zobrazování, dávají se méně na odiv a více všanc, přimykají se k realitě nalézané, nikoli inscenované v ateliéru. A podstatným motivem je u nich čas. Nejnovějším dokladem je výstava Terezín - Mansfield / Mansfield - Terezín, do 5. října instalovaná ve Veletržním paláci v Praze.
Ztracen v Terezíně
V roce 1996 Baňka začal dojíždět do Terezína, hlavně do Malé pevnosti. „Nikdy předtím jsem nefotografoval něco, co by mohlo mít povahu politického dokumentu. Ani terezínský cyklus nebyl takto zamýšlen,“ píše na výstavě i v katalogu k ní. „Chladné, mohutné zdi, barokní klenby, účelovost vyspádované betonové podlahy obří sprchovny, krásný design kachlové umývárny se slepými zrcadly byly podivným protikladem účelu, jemuž Malá pevnost sloužila v období nacismu i před ním. Původní vojenská pevnost s tímto vězeňským komplexem mi připadala jako důstojný zpovědník uchovávající vyzrazená…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
