V neděli 20. července obletěla svět agenturní zpráva, že Idi Amin – podle gusta přezdívaný „Pantáta“, „Dobyvatel Britského impéria“ či také „Africký řezník“ – leží v kómatu v saúdskoarabské Džiddě. V pátek se sice probudil, ale do konce života mu mnoho zřejmě nezbývá. Nejde jen o to, že jeden z nejbrutálnějších afrických diktátorů, v letech 1971–79 neomezený a krvavý vládce Ugandy, který za sebou zanechal podle odhadů na sto až pět set tisíc mrtvých, dříve či později odejde po téměř čtvrtstoletí klidného azylu z tohoto světa. Jeho agonie je příležitostí k bilanci vývoje jeho vlasti i jiných afrických zemí směrem k stabilitě a také důvodem k ohlédnutí se, jak tyrani tráví zbytek svého života, když už se jich vlastní stát zbaví. Idi Amin není jediným strůjcem bývalých i současných nešvarů černého kontinentu.
Amin bez problémů
Aminův příběh vypovídá o dekolonizaci Afriky, pokud se zvlášť vymkla z rukou, ale i o tom, jak je možné navracet dění do normálních kolejí. Narodil se v roce 1924 či 1925, přesný rok – natož datum – není znám. V 50. letech sloužil v oddílech Afrických královských střelců britské koloniální armády a v jejich rámci se podílel na potlačení revolty Mau Mau v Keni (1952–56). V letech 1951–60 držel titul šampiona Ugandy v boxu v těžké váze. Už tehdy se objevilo podezření, že má Amin…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
