Žádná nastupující generace zřejmě už nikdy nebude tak mladá, jako byla zamlada generace těch, kteří dnes patří k nejstarším. Byli mladí přímo programově. Zpuchřelý starý svět, proti kterému se bouřili, nevzbuzoval žádné sympatie. Už jen ty konvence – ještě koncem třicátých let stačilo k pohoršení celého maloměsta vyjít si na korzo v šortkách.
Mládež tehdy stála na straně rozumu proti předsudkům a pověrám, vyznávala kult těla a přírody, ctila funkcionalistickou účelnost a také se někdy oddávala zapovězeným slastem volné lásky, nikoli ovšem neřestně jako bonviváni s metresami v časech belle époque, ale zamilovaně, nebo aspoň kamarádsky. V první polovině minulého století znamenalo mládí mnohem víc než jen věk. V lepším případě ohlašovalo radikální proměnu životního stylu, v horším sedlo na lep totalitním ideologiím, které se rovněž tvářily mladistvě, podporovaly tělovýchovu a rázně účtovaly s náboženskými pověrami.
Někdejší moderní mládež si mládí podržela i ve zralém věku. Poznal jsem to v šedesátých letech na vlastní kůži, když mi chlapecky štíhlý tatínek v kraťasech uštědřoval zcela patriarchální výprasky. Ani se nezadýchal. Rád si přitom dokonce broukal veselé písničky od táboráku, zatímco já si sotva dvanáctiletý prožíval pochmurné nálady, v jakých se před zrodem modernismu utápěli starosvětští básníci. Kdyby mne řezal tlustý vousáč v pumpkách se zlatým řetězem na vestě a zálibou v secesi, zřejmě bych se s tím smířil ochotněji, kraťasy však do exekuce…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
