Paranoia a la Futura

Minulý týden proběhla médii zpráva, že sochař David Černý vystavil v plenéru pražské soukromé galerie Futura své nové provokativní dílo: dvě bílá pětimetrová torza zhruba od pasu dolů, k jejichž gigantickým zadnicím vedou žebříky. Zvědavý návštěvník může vystoupat až k řitnímu otvoru, zastrčit do něj hlavu a symbolicky vykonat rituál lezení do zadku. V útrobách soch na něj čeká zpomalená videoprojekce, kde za zvuků sebeoslavného hymnu skupiny Queen We Are The Champions (Jsme šampióni) krmí „gumák“ Václav Klaus dětskou krupičkou „gumáka“ Milana Knížáka, ve druhém torzu se gard krmení obrací.

Dílo je pro obyvatele Česka dobře dešifrovatelné. Méně pochopitelný je přístup samotné galerie Futura, která sice s radostí vystavila mediálně vděčné sochy a ještě se v televizním zpravodajství ústy své mluvčí Marisy Ravalli-Příhodové chlubila, že „nehodlá umělce cenzurovat“, zároveň však na dveře vedoucí k sochám umístila vývěsku tohoto znění: „Občanské sdružení Futura se distancuje od videosoučásti instalace Davida Černého“.

Zdá se, že největší pražská soukromá výstavní síň, která touto expozicí prakticky zahajuje svůj provoz, trpí od narození poruchou osobnosti. Je snad normální, aby například noviny otiskly článek, který by samy objednaly – Futura Černého sama oslovila, aby pro ni připravil nové dílo –, ale pod jméno autora připsaly, že s ním…