Město bohů, extrémně nebezpečná část Rio de Janeira, je rodištěm černošského chlapce Buscapého, který od mládí touží být fotografem. Ve čtvrti, kde je většina jeho kamarádů členy nějakého gangu, se takový sen neuskutečňuje lehce. Město bohů je svět sám pro sebe. Získat práci „venku“ znamená začít nový život a od základů změnit své návyky. Buscapého životní dilema tedy zní: zůstat a být gangsterem, nebo odejít. Společně s kamarádem se odhodlávají k loupežnému přepadení. Místo plánovaného činu, který je má iniciovat do světa gangů, si nakonec začnou s nic netušící obětí povídat…
Tak by se dalo ve zkratce zachytit základní téma a kontury brazilského filmu Kátie Lundové a Fernanda Meirellese Město bohů, který tento týden přichází do našich kin.
Zatímco v českém filmu inspirace ze šedesátých let dávno odezněly a někteří mladí režiséři se k nim hlásí jen velice neradi, brazilští filmaři v současnosti intenzivně navazují na své starší kolegy. Tvůrci Města bohů vědomě vychází z hnutí Cinema Novo, které se v Brazílii zrodilo právě v šedesátých letech.
V tomto hnutí spojila skupina režisérů (Glauber Rocha, Carlos Diegues, Ruy Guerra) modernistický fragmentární styl plný zcizujících efektů s brazilským folklorem a orální kulturou. Film nebyl v jejich pojetí jen estetickým objektem, nýbrž i ideologickou pákou.
Pro diváka odkojeného americkým kontinuálním stylem či evropským art filmem představuje dnes sledování snímků tohoto proudu do značné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
