Jim Morrison žije! ozývá se téměř každý rok. Zaručené zprávy o jeho spatření a případně i nové fotografie se rozšiřují především okolo výročí jeho smrti. Dne 3. července 1971 zemřel v Paříži na infarkt (pro lidi věřící v jeho nesmrtelnost: odešel z veřejné scény). Letos v prosinci pak uplyne šedesát let od jeho narození.
Šedesátá léta si bez Morrisonovy skupiny Doors snad ani nelze představit. Písně jako Riders on the Storm, Light My Fire či The End z ní udělaly nejpopulárnější americkou kapelu a z Morrisona, jak soudí nekrolog na HistoryChannel.com, jakéhosi „moderního Dionýsa“. Zpěvák temných textů měl neobyčejné charisma, k němuž patřilo i – do té doby nemyslitelné – opíjení se na pódiu a obscénní gesta (několikrát šel načas za mříže pro „hrubou neslušnost“). U fanoušků mu prošly i několikaminutové pauzy uprostřed skladeb. V roce 1969 byl dokonce vyhlášen zpěvákem s největším sex-appealem, což se Morrisonovi, který se považoval především za básníka, přímo protivilo. „Čím víc si Jim uvědomoval, že publikum přehlíží hudbu a texty, tím víc jeho frustrace vybuchovala na pódiu i mimo něj. A tím víc byl unavený z tíhy toho, co po něm publikum chtělo,“ píší Jerry Hopkins a Danny Sugerman v knize o Doors Nikdo to tu nepřežije. Morrison stále více pil a bral drogy. „Co tu děláte,“ zakřičel jednou na koncertu na překvapené fanoušky. „Proč…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
