Přes konkurenci více než dvou stovek filmů vévodí letošnímu karlovarskému festivalu (4.–12. 7.) retrospektiva japonského režiséra Jasudžira Ozu. Ačkoli od jeho narození uplynulo letos už sto let, v Čechách je tento významný představitel filmových dějin stále prakticky neznámý. Program festivalové přehlídky dává i krátkodobým návštěvníkům ideální příležitost Ozuovo dílo poznat: každý den se promítá jeden jeho starší a jeden novější snímek. Celkově jde o událost více než srovnatelnou s představením jiného japonského režiséra Takeši Kitana před pěti lety, který se letos vrací s filmem Loutky. Potvrzuje se, že karlovarský festival u nás představuje výlučnou možnost setkat se s asijským filmem.
Kde začíná Orient
Jasudžiro Ozu (1903–1963) se dočkal své západní slávy později než Akira Kurosawa a Kendži Mizoguči a toto uznání provázelo lehce záhadné označení za „nejjaponštějšího“ režiséra. Jeho důvodem je otevřená lyričnost, údajná pomalost a nedramatičnost, zdůrazněná nízko umístěnou kamerou. Tyto rysy jistě v Ozuových filmech najdeme, netvoří ale žádný japonský styl. A rovněž klamnou podobnost s formami japonské poezie musíme doplnit inspirací čerpanou z hollywoodské komedie a zlaté éry grotesky. Komický gag je u Ozua vyňat z gradujícího řetězce katastrof a přesazen do zředěného, abstraktního rámce záběru. Odtud dojem zpomalení, který překrývá pestrost děje.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
