Několik skupin Cikánů si kdysi vybralo nádherný domov. Místo aby se vydali na západ, kde by je pyšný bílý muž párkrát pohladil bičem sociálního inženýrství, pozavíral do lágrů a utopil v řece holocaustu, usadili se na souostrovích v Andamanském moři. Dnes jsou tito šťastlivci známi jako takzvaní „mořští Cikáni“, pověstní svou schopností sbírat slimáky a mušle až z pětadvacetimetrových podmořských hloubek. Skupina vědců z jiho-švédského Lundu se snažila odhalit, čemu za své mimořádné výkony vděčí. Přišli přitom na to, že základem jejich úspěchu je naprosto mimořádné podvodní vidění umožněné především anatomickou stavbou zornice. Pod vodou ji totiž mořští Cikáni mohou zúžit o půl milimetru více, než je to běžné u dítěte z dobré euroatlantické rodiny, a to jim umožňuje až dvakrát lepší zaostření. Zatím stále není jasné, jak jsou na tom v tomto ohledu Cikáni evropští, bylo by však už na čase blíže se s nimi seznámit.
•••
Vznik nového druhu fascinuje evoluční biology podobně jako sexuální úchylky politiků bulvární novináře. Z molekulárního hlediska je pak velice zajímavá především takzvaná hybridní inkompatibilita, která vede k tomu, že se spolu dva velice příbuzné druhy nemohou rozmnožovat. Fascinující studie Davena S. Presgravese z University of Rochester ve státě New York přitom ukázala, že neživota-schopnost jimi zplozeného potomka může být způsobena rozdílem jediného genu. Presgraves v experimentu využil dvou blízkých druhů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
