Do hudební opozice normalizačních časů si řadíme rockery a písničkáře spíše než interprety vážné hudby, výjimky ale potvrzují pravidlo. Tuto neděli rozezní vstupní dvoranu Galerie Rudolfinum koncert nazvaný Descreet Music, kterým nenápadně oslaví své dvacáté narozeniny pražský orchestr soudobé hudby Agon. Jeden z mála souborů, který v 80. letech dokázal hrát nezávisle a s tvůrčí odvahou.
Agon znamená řecky zápas a podle otců zakladatelů, hudebních skladatelů Martina Smolky a Miroslava Pudláka, vznikl před dvaceti lety jako „reakce na tehdejší bídu“. Skladatelská obec byla naprosto zdecimovaná normalizátory, akademiím a konzervatořím vládli komunističtí šíbři a skladby musely splňovat ideologická kritéria. „Agon pro nás tehdy znamenal zápas s režimem, ale zároveň i zápas s publikem,“ vzpomíná Miroslav Pudlák na časy, kdy zaujmout posluchače nelibozvučnou moderní vážnou hudbou nebylo vůbec snadné. Úředníci Pražského kulturního střediska odmítli orchestru udělit profesionální statut, a skupina složená většinou ze studentů tedy nemohla za produkce inkasovat honorář. Hrála po klubech, vydávala si vlastní hudební samizdat a jejím motorem bylo čiré nadšení pro nové svěží hudební tvary nezatížené konformismem a ideologickým balastem.
Agon hrál nejprve skladby svých zakladatelů a členů orchestru, postupně přešel k tvorbě americké avantgardy padesátých let (John Cage), dílům…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
