Pokud bychom to brali jen podle prestižní Bookerovy ceny, Kanada dnes představuje na literární mapě světa velmoc. V posledních třech letech totiž tuhle poctu získali (řečeno s Robertem Zárubou) hned dva reprezentanti země javorového listu – Margaret Atwoodová a Yann Martel. Zasvěcenější tuzemský čtenář zná z několika překladů také tvorbu jejich krajanů Robertsona Daviese nebo Michaela Ondaatjeho. Přesto v našem poznávání moderního kanadského písemnictví dosud chybělo jedno neobyčejně důležité jméno. Až nyní se v knize Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky můžeme setkat s povídkářkou Alice Munroovou (1931).
Jako v Massachusetts
Autorka pochází z městečka Wingham v provincii Ontario, ne nepodobného americkému Středozápadu, její vnitřní krajinou se tedy stalo chladné, pusté a nevlídné ottawské údolí. Ostatně na obálce právě vydané knihy navozuje prostředí některých povídek výřez z obrazu Edwarda Hoppera, třebaže namalované silnice a domy se nacházejí v South Truro ve státě Massachusetts.
Munroová vyrůstala na farmě, kde otec choval stříbrné lišky a krocany, z maloměstské nudy unikala psaním. Ve dvaceti se však vdala, měla tři dcery a její první povídková sbírka vyšla až před čtyřicítkou v roce 1968. Obdržela za ni nejvýznamnější domácí Cenu Generálního guvernéra. V českém výboru její prvotinu představují čtyři úvodní povídky.
V první z nich – Kovboji…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
