Konečně – vydechli bojovníci za práva zvířat poté, co se v novinách před pár dny objevila jedna zpráva. Podle vědců v americkém Detroitu jsou šimpanzi geneticky tak podobní lidem, že by už stálo za to je zařadit do druhu Homo. Zpráva sice nevyvolala takový ohlas, aby se dalo usuzovat, že je na světě revoluce kalibru Darwinovy teorie. Kdo ví, možná na to lidé teprve jednou přijdou. Ale o čem pochybovat nelze, je okamžitý požadavek, aby šimpanzi měli stejná nedotknutelná práva na život, jako je mají lidé. Podle stoupenců této vize by se tím stvrdil konec židovsko-křesťanské představy o druhové nadřazenosti člověka, jež vede k tomu, že se lidé chovají k zvířatům krutě.
„Lidská“ práva pro šimpanze? Zní to provokativně. Jenže o konceptu zvířecích práv se už mluví řadu let, takže úvahy o šimpanzím prvenství na celé věci nic nemění. V diskusi o utrpení zvířat včetně laboratorních šimpanzů, jejímž hlavním rysem je hra na soucit, nezbývá než zopakovat, že prosazení takových práv do legislativy by mělo destruktivní následky pro druhou stranu mince práv, tedy povinnosti. Zvířatům se musí vyjít vstříc jinak, třeba právě s pomocí židovsko-křesťanských představ.
Paralela s černochy
Hlasy pro zvířecí práva jsou silné už proto, že je jejich výchozí instinkt jistě správný. Lidé ví, co je dobro a zlo. Proto nesmí způsobovat bolest komukoli, kdo ji může pocítit. Nesmí týrat lidi ani zvířata. Ale mučení zvířat se zpravidla trestá méně přísně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
