Minulé pondělí přijel kubánský diktátor Fidel Castro mezi přátele: v Buenos Aires ho na inauguraci nového argentinského prezidenta Nestora Kirchnera vítalo patnáct tisíc obdivovatelů. Castro k nim pronesl na své poměry krátký projev, kde varoval před snahou Spojených států „uvalit na svět univerzální diktaturu po vzoru nacistů“, a po slavnosti odletěl v dobrém rozmaru zpět do Havany. Týž večer se argentinský ministr zahraničí Rafael Bielsa snažil ve španělské televizi vysvětlit, proč se on ani nikdo jiný Castra nezeptal na nedávné drakonické rozsudky nad 75 disidenty. „Nerad bych říkal věty typu ,Na Kubě jsou porušována lidská práva‘. To není moje práce,“ kroutil se ministr. „A můj názor na procesy? Formality byly splněny. Bylo vzneseno obvinění, ti lidé měli advokáty.“
Nepřítel mezi námi
V době irácké války se Castro rozhodl zasadit „zničující úder“ celé demokratické opozici. Tajná policie pozatýkala především nezávislé novináře a organizátory Projektu Varela – jde o obdobu české Charty 77, o petiční akci žádající demokratické volby a svobodu slova. Pětasedmdesát disidentů dostalo na základě dosud nepoužívaného zákona o obraně národní nezávislosti tresty od 6 (ten byl jediný) do 28 let, a to za „předávání informací nepříteli“. Vykonstruované procesy proběhly vesměs během jediného dne, západní diplomaté na ně neměli přístup. Z několika dlouholetých spolupracovníků disidentů,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
