Na sklenici z půlky plnou lze hledět též jako na poloprázdnou. Ba i nádoba téměř naplněná může být vnímána kriticky, protože k absolutní plnosti jí přece jen trochu chybí. Právě to je i případ článku nazvaného Děti z mrazáku (Respekt č. 19/2003), jehož autorka Helena Máslová skepticky pohlíží na léčbu neplodnosti. Je-li však řeč o rubu mince, měl by být zmíněn také její líc.
Paní Máslová má pravdu, že plodnost se s věkem snižuje. Zajisté nejlepší prevencí neplodnosti je mít děti včas. Přichází-li však k lékaři bezdětná žena těsně před čtyřicítkou, takové konstatování jí nepomůže. Obdobně jako kdyby lékař vyčítal lyžaři se zlomenou nohou, že kdyby byl na hory nejezdil, nemusel se nyní léčit.
Přicházejí-li dnes k lékaři manželé toužící po dítěti, které nemohou mít kvůli mužově neplodnosti (což je případ zhruba 40 % všech neplodných párů), je pravděpodobnost, že jim asistovaná reprodukce dokáže pomoci, neobyčejně vysoká. Po 1. cyklu oplození ve zkumavce otěhotní třetina až polovina žen, v následujícím cyklu stejně tak. Při neplodnosti z příčiny u muže je naděje na otěhotnění při horní hranici uvedeného rozmezí, tedy mezi 40 a 50 % na cyklus. Téměř všichni se tak mohou díky rozvoji reprodukční medicíny dočkat svého vlastního dítěte. Kdyby bylo možné podobně úspěšně léčit například rakovinu, téměř nikdo by dnes na nádor neumíral. Pomoci k otěhotnění přitom dnes lékaři mohou i těm párům, kde muž nemá vůbec…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
