„Jde o zásadní krok k vodíkové společnosti,“ prohlásila předminulý týden islandská ministryně obchodu a průmyslu Valgerdur Sverrisdóttir, když v Rejkjavíku slavnostně otevírala stanici, u níž řidiči mohou načerpat místo fosilních paliv vodík. Média pak ještě dodala, že případné rozšíření vodíkové technologie by konečně přineslo ekologicky dokonale šetrné hospodářství. Něco podobného ostatně před časem napsal i Respekt (Vodík, prosím, Respekt č. 7/2003). Ačkoli je pravda, že jedinou zplodinou, která vzniká při spalování vodíku, je destilovaná voda, nepředstavují vodíkové palivové články samy o sobě řešení problému „velké energetiky“.
Přesto nemají pravdu ani ti, kdo tvrdí, že budoucí hospodářství proto na vodíku založit nelze (Vodík nás nespasí, Respekt č. 9/2003). Taková možnost totiž existuje. Jmenuje se atomová termojaderná elektrárna.
Spoj a vládni
Zatímco v současných atomových elektrárnách se energie získává štěpením jader uranu či plutonia, existuje i druhá – podstatně bezpečnější a ekologicky přijatelnější možnost, jak využít energii atomového jádra. Návod je ve hvězdách, a to doslova. Právě ony totiž září díky energii uvolňované nikoli při štěpení, ale naopak při slučování atomových jader.
Myšlenka využít energii…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
