Historie lidské komunikace je historií utajování. Co je civilizace civilizací, představují informace strategickou výhodu. Právě proto kryptografové vymýšlejí stále dokonalejší způsoby, jak je šiframi chránit před zrakem nepovolaných, zatímco kryptoanalytici s nemenším úsilím hledají způsoby, jak se i k těm utajeným dostat. Jejich souboj se táhne celými dějinami. Je přitom poučné podívat se na historii právě optikou šifrování. Povšimnout si, jak dovednost obou táborů měnila svět, rozhodovala o osudech lidí a výsledcích válek. Právě to udělal známý britský popularizátor vědy Simon Singh ve své Knize kódů a šifer, která právě vyšla v češtině.
Intelektuální štít a meč
Těžiště intelektuálního úsilí spojeného s šifrováním se během historie přesouvalo. Obvykle tam, kde se koncentrovala moc, síla a peníze. Na počátku našeho letopočtu bylo takovým centrem nepochybně římské impérium. Tzv. Caesarovu šifru, která spočívá v posunu o několik znaků abecedy (například místo PŘIJĎ DNES VEČER napíšeme RTKLF FPGU XGEGT), používáme běžně dodnes, protože je dost jednoduchá, aby ji zvládl laik. Stejně snadno se ovšem dá i rozluštit. Pokud však máme jistotu, že nepadne do rukou odborníkovi, že případný narušitel nebude mít na luštění čas, a pokud vynecháme návodné mezery mezi slovy, může se pořád ještě hodit – třeba milencům.
Vojákům a diplomatům ovšem přestala Caesarova šifra brzy stačit.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
