Padesáté výročí svého založení si Česká televize minulý týden připomněla především archivními záběry, herec a bavič Miroslav Donutil ale dodal i jeden příslib do budoucna: v několika rozhovorech oznámil, že hodlá definitivně skoncovat s kariérou televizního vypravěče historek. Šestinásobný majitel ceny pro nejpopulárnějšího herce obrazovky, jehož vzpomínky na staré zlaté časy v Brně si na svých CD přehrávačích doma pouští rekordní milion Čechů, prý už řekl vše, co chtěl, a výnosnou živnost ukládá k ledu. Za toto rozhodnutí si herec zaslouží poděkování. Bez ironie.
Nebylo by spravedlivé házet do jednoho pytle všechny baviče televizní historie: mezi Werichem a Novotným je samozřejmě nebetyčný rozdíl. Ale ať už byli rozprávějící mužové (a Jiřina Bohdalová) vybaveni sebelepším smyslem pro humor, inteligencí i osobním kouzlem, jednosměrný tok jejich historek do rozesmátých diváků měl kromě pobavení i jeden rozkladný účinek: spolehlivě uspával chuť k dialogu a konfrontaci, která v evropském prostoru vždy představovala kulturní mízu. Není pak divu, že Werich, Menšík i Horníček v národních představách zbytněli v nedotknutelné majitele životní moudrosti, jejichž aura bájného „klaunství“ dodnes paralyzuje potenciální šťouraly. Stačí si všimnout, jak málo se v kritických komentářích na adresu normalizační zábavy objevuje jméno Vladimíra Menšíka, ačkoli jeho Silvestry patřily k nejúčinnějším sedativům, které tehdy Kavčí hory podávaly.
Miroslav Donutil naskočil…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
