Na zábradlí schodů poblíž Balduinstrasse ve čtvrti St. Pauli zevlují dva tmavovlasí, zhruba šestnáctiletí mladíci. Za jejich zády se v dálce za vodou rýsují doky s houštinou jeřábů. Andreas, pětadvacetiletý příslušník hamburské protidrogové kriminální policie, vypadá jako místní pořízek, spěchající za roh do hospody. S vlasy takřka na ramena a džínovou bundou sbíhá po schodech kolem dvojice na zábradlí. „Dva šestnáctiletí, jižani, čekají na schodech,“ řekne poté do mikrofonu, ukrytého pod límcem.
Ještě předloni byl Hamburk ukázkovou drogovou scénou. Dealeři nabízeli bez okolků svoje zboží kolemjdoucím. Počet nevyřešených případů spojených s narkobyznysem stoupal. Ty doby jsou pryč. Dealeři už nejsou tak nápadní, i když se stále stahují na oblíbené štace, jako jsou schody u Balduinstrasse. Také statistiky spáchaných trestných činů se vylepšily. Změnu přivodil nový vítr z radnice.
Co dělat po fotbale
Na podzim 2001 zvítězila v místních volbách pravice, poprvé po čtyřech desetiletích. Kromě křesťanských demokratů z CDU a liberálů z FDP zabodovala i nově založená Strana státoprávní ofenzivy. Nečekaně získala takřka 20 % hlasů. Její šéf Ronald Schill svou kampaň postavil na slibu, že s drogovým zlořádem zatočí bez lítosti. Lidé mu uvěřili: tento muž, povoláním soudce, dříve proslul svými tvrdými verdikty. Také ale třeba výrokem, že by nebylo od věci vykastrovat…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
