V pondělí 7. dubna slaví ČSSD narozeniny, před sto dvaceti pěti lety se konal ustavující tajný sjezd v hostinci U kaštanu na pražském Břevnově. Historie českých sociálních demokratů je tak dlouhá, že si s nadsázkou mohou říct: leccos z toho, co dnes prožíváme, už tu jednou bylo. I volební vítězství, po němž premiér z ČSSD sestavil vládu s nesocialisty a pak čelil tvrdé kritice. To bylo krátce po vzniku republiky a premiér se jmenoval Vlastimil Tusar.
Už dlouho předtím existovala v sociální demokracii frakce, které se říkalo levice a která byla zárodkem budoucí KSČ. Na sjezdu v prosinci roku 1918 svedla svůj první viditelnější zápas: pro nový stát požadovala diktaturu proletariátu. Jenže prohrála, sjezd vyhlásil jako stranický cíl „pracovat na upevnění republiky“. Ferdinand Peroutka hodnotí v Budování státu výsledek takto: „Sjezd nevyjasnil poměry ve straně. Smluvil kompromis, o němž všichni tušili, že je toliko dočasný a že levice jej vypoví, jakmile bude moci. Nebylo takového optimisty, aby se domníval, že levý směr, dojat autoritou vedení nebo jeho důvody, opustí jedinou ze svých myšlenek.“ Peroutka vytýkal vedení ČSSD slabost a pasivitu: „Snažilo se ukrýt poměry ve straně do nezřetelnosti a příšeří, nic nehnat do konfliktu a čekat, až se poměry nějak vyjasní. Nepochybně se spoléhalo, že čas oslabí prudkost vášně. To byl špatný počet.“
Spor v ČSSD vážně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
