V článku Nic než dřevo (Respekt č. 8/2003) jsme upozornili na přetrvávající přízeň, jíž se v řadách našich lesníků těší monokulturní smrkový les, a kritizovali dotační politiku státu, která tento nešťastný stav významně nemění. Reakce Jana Duhy (Víc než dřevo, Respekt č. 10/2003) výstižně ilustruje lesnický postoj: sázíme více list-náčů, než požaduje platná legislativa, tak co ještě chcete? K výtkám vůči sy-stému dotací pak uvádí: “Už letmý pohled do podmínek podpory ukáže, že jsou dlouhodobě nastaveny tak, aby vedly k postupné změně druhové skladby lesa směrem od monokultur k porostům smíšeným.” Klíčové je přitom právě slovo “postupné”. V současném pojetí totiž “postupnost” připomíná vtip o vpádu sovětských vojsk, která sem přijela dočasně na “jeden furt”.
Jak nám rostou smrky
Jak se tedy úsilí lesníků podporované současným systémem dotací promítá do druhové skladby lesních porostů? Podle údajů Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství ČR zabíral smrk v roce 1990 54,7 % plochy lesní půdy. O deset let později pak již “o celých” šest desetin procenta méně. Potenciální přirozený podíl smrku na dřevinné skladbě našich lesů však činí podle stejného zdroje 11,2 % a “doporučený” (zřejmě myšleno “plánovaný”) podíl 36,5 %. Při současném lesníky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
