Už týden má Rakousko novou vládu, lépe řečeno staronovou – opět ji poskládali lidovci (ÖVP) a Svobodní (FPÖ), spjatí s nechvalně proslulým xenofobem Jörgem Haiderem. Takže tři roky po premiéře této kombinace Rakušané vstoupili “podruhé do téže řeky”? Zdaleka ne úplně. Z obnovené černo-modré vlády už nejdou obavy, diplomatické sankce zemí Evropské unie nehrozí. Proto se k nim nemusí připojovat ani Česko, jak nepovinně, leč horlivě učinilo před třemi lety. A Václav Klaus nebude muset s obdobnou horlivostí zdůrazňovat suverenitu Rakušanů ve výběru své vlády.
Obavy jsou však namístě ohledně stability kabinetu Wolfganga Schüs-sela. Rakousko má nejtěsnější vládní většinu od roku 1945: pouhých šest poslanců nevyzpytatelných Svobodných může kabinet poslat ke dnu. Jak řekl vídeňský primátor, sociální demokrat Michael Häupl: “Je to vláda s datem rychlé spotřeby.”
Hejtman z Bagdádu
Před třemi lety šla nová vláda skládat přísahu k prezidentovi podzemním vchodem, aby se vyhnula davu demonstrantů. V čem se od té doby situace změnila?
Za prvé: nyní bylo po ruce více možností. Po volbách z podzimu 1999 připadaly v úvahu dvě varianty – návrat k velké koalici, která v zemi vládla třináct let a navodila systém “proporční demokracie”, ne nepodobný české praxi opoziční smlouvy, nebo riziková možnost černo-modré vlády. Po volbách z podzimu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
