Amerických rockových kapel do Česka poslední dobou moc nejezdí, o to překvapivější je, že ten půst v Praze minulou neděli ukončili zrovna Flaming Lips – skupina sice zasloužilá (letos slaví dvacáté výročí) a dokonce i cenou Grammy čerstvě dekorovaná, v místních končinách však nepříliš známá. Palác Akropolis vypadal minulou neděli podle toho: sál sice praskal ve švech, většinu publika ovšem tvořili Američané, tuzemce zastupovali především akreditovaní hudební publicisté. Očekávání byla velká, koncerty Flaming Lips mají pověst skutečně razantního útoku na zrak i sluch.
Praštím se do hlavy
Jako většina nepředstíraně výstředních kapel pocházejí Flaming Lips z kraje kulturním centrům dost vzdáleného, konkrétně z Oklahomy. Jeden z prvních koncertů odehráli v klubu pro transvestity, což je trochu zvláštní prostředí pro čtyři heterosexuály, kteří své hudbě tehdy říkali death rock. Osmdesátá léta strávili většinou na šňůře, vydávali alba u různých menších firem, v následující dekádě si polepšili, jakkoli do vlny rozzuřeného kytarového rocku nezapadali. Odlišovala je od něj záliba v kombinování průzračných popových melodií a harmonií, sonických útoků a značně šílených a komplikovaných aranží. Výstřední hudbě odpovídaly i texty s názvy typu Chlapík se praští do hlavy a náhodou zachrání svět. Svérázný vrchol toho období představuje deska Zaireeka z roku 1997: jde o čtyřalbum, přičemž…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
