V Nizozemsku vypukla mezi hospodářskými zvířaty nová epidemie – tentokrát kuřecí chřipky – a majitelé farem opět vše řeší hromadným vybíjením, na holandské půdě v krátkém čase potřetí. Po milionových jatkách z prasečího moru v roce 1997 a během loňské slintavky čeká totéž i stomilionovou kuřecí a slepičí populaci.
Přitom samozřejmě nejde o přímé oběti nemoci. Farmáři zvířata zabíjejí preventivně. Vědí totiž, že nejsnazší cesta z maléru vede přes odstranění celého chovu. Po nějakém čase pak zřídí nový, nenakažený. Problém by mohlo řešit preventivní očkování, jenže to by zemědělcům znemožnilo kuřecí maso vyvážet, což se v Nizozemsku děje se dvěma třetinami produkce.
Problém ale nekončí u bran kafilerie. Dlouho se zemědělské velkochovy braly jako třeba prodej šroubů nebo jakýkoli jiný byznys. Všechno snažení směřovalo k nízké ceně a ekonomickému profitu. To už ale přestává platit a kyvadlo (tedy zatím jen v Evropě) se stáčí k zohledňování samotných zvířat.
Jenže nemoci, jako je kuřecí chřipka, bohulibý trend komplikují. Zasahují často právě ekologičtější farmy, neboť zvířata ve venkovním výběhu jsou náchylnější k nákaze než ve sterilní kleci. Řešení epidemií stojí fůru peněz a farmáři proto zvažují opětovný návrat k znevolňující sterilitě.
Tady je ale třeba jasně říci: obrovské epidemie jsou důsledkem především nezdravých koncentrací zvířat. Provozovat velkochov musí být ekonomicky rizikovým podnikem, a podle toho mají vypadat pravidla hry:…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
