Eliška Wagnerová by se neměla stát soudkyní Ústavního soudu, protože na to nemá dost odborných znalostí a zkušeností. Eliška Wagnerová je skvělý a zkušený expert, jehož vstup do kolegia Ústavního soudu nutno brát jako vítanou posilu této instituce. To je názorové rozpětí existující aktuálně mezi ministrem spravedlnosti a prezidentem republiky. Oba přitom dokáží na podporu svého stanoviska přinést dost přesvědčivých argumentů. Podle znalců zdejší justice je přitom spor o Wagnerovou nakonec možné jen přivítat jako znak zájmu a normality. Český systém jmenování ústavního soudce je totiž podobný stejné praxi v USA - a i tam nominaci kandidátů doprovází vášnivá diskuse.
Ani profesor, ani docent
Ústavní soud je velmi silná instituce, která má rozhodující a definitivní slovo v řadě oblastí včetně pravomoci vetovat zákony schválené parlamentem. Takhle zdejší soud zamítl jako neústavní například smluvně opoziční novelu volebního zákona, odmítl politikům potvrdit zvýšení příspěvků pro jejich partaje za volební mandát a podobně. V Česku navrhuje kandidáta do Ústavního soudu prezident a pro nástup funkce jej musí schválit Senát. V USA je to stejné, včetně tahanic, které tady nyní vypukly kolem soudkyně Wagnerové. Když třeba před jedenácti lety nominoval republikán George Bush senior na post nejvyššího soudce velmi konzervativního právníka Clarence Thomase, stála v Senátu proti prezidentovi demokratická většina a hrozilo, že jeho kandidát neprojde. Bush ale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
