Pro Čechy, kteří nemohli za totality vycestovat na Západ, představovala Jugoslávie jedinou dostupnou zemi, kde se v knihkupectvích prodávaly Solženicynovy knihy a v kinech promítaly filmy s Jamesem Bondem. O to absurdnější se pak zdála být proměna někdejší nejsvobodnější země východního bloku v hrůzovládu devadesátých let. Tak jako u nás i v Jugoslávii znamenala v těžkých časech velkou vzpruhu alternativní kultura a zvláště pak hudba. Výraznější kulturní výměnu obou zemí ale pochopitelně přinesla až poslední léta: na slavném bělehradském festivalu Ring Ring vystupovali Iva Bittová, Dunaj, Pavel Fajt nebo Rale, do Prahy potom přijela na loňský jarní festival Respect věhlasná romská dechovka Bobana Markoviče, známá z Kusturicova filmu Underground, proslaveného i v Čechách. Na nedávném festivalu Alternativa v Divadle Archa potom vystoupily hned tři srbské kapely. Nejzajímavější z trojice byl dekadentně apokalyptický a divácky atraktivní ‚LaDaABa orchest‘ saxofonisty a skladatele Borise Kovače. Můžeme jej brát i jako ukázkový příklad dnešní jugoslávské hudební scény, která má dva nápadné rysy: válkou urychlenou schopnost prorazit v zahraničí a vazbu na všudypřítomné romské dechovky.
Rozvážný magnet
Se soudobými skladateli z Prahy spojuje Kovače spíš minulost: podobně jako oni čerpal z tvůrčích směrů 60. a 70. let a za nejbližší inspiraci považuje amerického minimalistu Terryho Rileyho. Dál už se ve svých zkušenostech od českých kolegů liší. Válečná…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
