Jaképak Benešovy dekrety
Jakkoli se Zbyňkem Petráčkem souhlasím v kritice Miloše Zemana za jeho nejapné vyjádření na adresu Rakušanů a sudetských Němců, nemohu souhlasit s jeho přístupem k tzv. Benešovým dekretům (S Benešem nebo do Evropy, Respekt č. 7/2002). Ty se staly součástí naší historie a není možné je odvolat. Je to podobné, jako bychom chtěli po Rakousku, aby zrušilo dejme tomu pragmatickou sankci Karla VI. z 19. 4. 1713 jen proto, abychom mohli obžalovat Marii Terezii za zničené životy Čechů v sedmileté válce. Nevím, proč se kolem dekretů dělá takový povyk. Za války i po ní jich vyšlo několik desítek a všechny vydané po dubnu 1945, tedy i ty napadané, připravila, formulovala a v konečné verzi upravila Fierlingerova vláda. Beneš je pouze signoval. Přesto mu mnozí nasazují psí hlavu. Říká se snad dnes zákonům kvůli tomu, že je podepisuje prezident, „Havlovy zákony“? Kampaň proti „Benešovým dekretům“ považuji za utilitární politickou záležitost namířenou proti ČR. Vždyť podobně by bylo možné útočit na Polsko, které „své“ Němce také vyhnalo a navíc Německu „sebralo“ velkou část Pruska a Horního Slezska. Jak si tedy vysvětlit mlčení vůči Varšavě a rámus na adresu Prahy? Snad tím, že hitlerovské Německo ublížilo Polsku více než nám? Ale jak to lze určit? Je to pěkný propletenec a jeho rozplétání by končilo někde ve 12. století, ne-li v době knížete Václava. Nemohu souhlasit ani s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
