„Obrazně řečeno, měli bychom se posunout více směrem k FBI,“ řekl před pár dny šéf BIS Jiří Růžek deníku Právo. Chtěl tím vysvětlit, proč se vláda snaží prosadit zákon zvětšující právo tajných služeb pronikat do našeho soukromí. Podle expertů na bezpečnostní problematiku ovšem navržená norma spíš než kamerickým vzorům přibližuje zdejší tajné služby spíše k předlistopadové StB.
Vysypte, co víte
Růžkovo porovnání s FBI opravdu kulhá. Federální úřad pro vyšetřování je totiž policejní jednotka, která má právo používat zbraně, vyslýchat pachatele a zatýkat je. V České republice se jí nejvíce svou aktivitou a právy blíží policejní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu či Služba pro odhalování korupce. Tajné služby a špioni jsou ale něco jiného. Na „informačním poli“ je největší odlišnost právě v možnostech získávat a shromažďovat zprávy o konkrétních lidech. Policie může něco takového činit pouze tehdy, je-li podezření, že někdo spáchal trestnou činnost, třeba pašoval kradená auta. Na tyto podezřelé či obviněné může policie získávat informace silou zákona a zcela otevřeně. Tajné služby ale pracují jinak. Prostě někdy stačí, když si v autobusu sednete náhodou vedle teroristy nebo známého mafiána, a jste rázem ve středu zájmu. Nicméně tajní ze zpravodajských služeb vás ani poté nemohou vyslýchat a nemají dokonce ani oficiálně právo se na vás vyptávat v okolí. Záleží pouze na jejich schopnostech, jak si informace seženou - vy jste nevinen a mimo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
