Během devíti let existence se Febiofest rozrostl do těžko obsáhnutelných rozměrů. Fyzické limity dovolí i tomu největšímu nadšenci zhlédnout pouhý zlomek ze stovek nabízených děl. Každý by přitom chtěl zvládnout co nejvíc, neboť jde o neopakovatelnou šanci: snímky Febiofestu se v drtivé většině nikdy neobjeví ve zdejší distribuci. Ale jak se v té záplavě neztratit? Stále populárnější rada doporučuje soustředit se při výběru na jeden region či zemi. Národní kinematografie mají totiž neuvěřitelnou schopnost vystihnout atmosféru a aktuálně prožívaná témata jednotlivých koutů planety. Mezi téměř čtyřiceti tematickými sekcemi, zahrnujícími proud od gay a lesbické sekce, „divného videa“ přes nové izraelské filmy, „asijské kino“ až třeba k „ženám v maďarské kinematografii“, letos zaujala národní okénka současné finské a mexické kinematografie.
Mlčenlivé vzpomínky
Otřepaný vtip, kterým Švédové rádi charakterizují své finské sousedy, vypráví o tom, jak si staří přátelé Mika a Pekka vyrazí na chatu vypít trochu vodky. Několik hodin sedí na zápraží, mlčky popíjejí z kalíšků a zamyšleně hledí do krajiny. Ticho ruší jen cvrlikání ptáků. Když Pekka otevírá třetí láhev, rozhlédne se a řekne: „Že je dneska ale pěkně, viď?“ Mika se zamračeně ohlédne a zabručí: „Přišli jsme sem pít, anebo žvanit?“ Oblíbené klišé dovedla před třemi lety k dokonalosti hvězda současné finské kinematografie, režisér Aki Kaurismäki: klasickou literární předlohu Juha úspěšně převedl na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
