Počátek novodobého českého divadla bývá spojován s legendárním představením frašky Christiana Krügera Herzog Michel, uvedené roku 1771 pod názvem Kníže Honzyk sice v českém překladu, ale souborem německých herců (jejich „jevištní čeština“ tehdy vyvolala kritické námitky). Soužití a vzájemné ovlivňování německé, či přesněji německy mluvící divadelní kultury a obrozujícího se divadla českého bylo pro další generace zcela běžné, a to až do 1. 9. 1944, kdy protektorátní moc po vyhlášení totálního nasazení všech sil za vítězství třetí říše zakázala veškerou divadelní činnost. V rámci příprav prvního ročníku „německého festivalu“ roku 1996 došlo k debatě rakouských a českých teatrologů o tom, kdo vlastně v Česku německé divadlo institucionálně zrušil. Česká strana argumentovala zmíněným prvním zářím 1944, německy mluvící kolegové dvěma dekrety ministra Zdeňka Nejedlého o znárodnění československých divadel z června 1945. Výstavu o fenoménu dvou divadelních kultur na jednom území ani připravovanou česko-německou divadelní konferenci se, pokud vím, od té doby nepodařilo uspořádat. Jen pražské radnici se podařilo za zády kulturní veřejnosti strhnout divadelní budovu na Senovážném náměstí, ve které za první republiky sídlil Neues Deutsches Theater. Snahy získat německý kapitál pro obnovu Komorního divadla v Hybernské ulici vyvolaly animozity, které přispěly k tomu, že donátoři ztratili zájem, projekt ztroskotal a další městské nadzemní divadlo dále podléhá…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
