Na provokativní umění v ulicích si Pražané už stihli zvyknout: svatý Václav sedící na pupku svého koně, bronzová busta prezidenta Beneše polepená jeho vyháněcími dekrety či trnová koruna na střeše Rudolfina se staly zajímavým zpestřením podoby města a námětem k vášnivým debatám. Veřejné instalace totiž mnohdy dokážou rozjitřit bezbolestné srůsty národních traumat a provokovat diváky k novým náhledům na pozapomenutou minulost.
Na výročí 17. listopadu k nim autor zmíněné trnové koruny Jiří David přidal další – do panoramatu Pražského hradu instaloval patnáctimetrové neonové srdce, které bude po setmění blikat až do konce funkčního období prezidenta Havla. Provokativní odkazy tato veřejná instalace nemá, Jiří David se spíše vžil do role monumentálního dvorního umělce. Srdíčko a konstrukce přišly na dva miliony korun (zaplatili sponzoři), efektním stisknutím tlačítka ho z kavárny Slavia na druhém břehu řeky nastartoval samotný Václav Havel. Prezidentská kancelář bude také platit provoz neonu, který potřebuje napájet šesti sty kilowatty.
O umělecké hodnotě Davidova holdu by se dalo diskutovat, na celé akci ale člověka zaujmou jiné věci než kunsthistorický rozbor. Tou první je nekomplikované velikášství, s jakým konceptuální umělec v novém tisíciletí projektuje megalomanské konstrukce a efektně je napájí stovkami kilowatt, ačkoli svědomí a zdravý rozum velí energií spíše šetřit. Méně zábavná je však role prezidenta Havla. Pod blikajícím srdcem totiž nelze…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
