Když se minulé úterý Jörg Haider vrátil ze své už třetí cesty do Iráku, zdálo se, jako by unaveně drkotající rakouská volební kampaň nakrátko našla oživení. Naráz tu byl zase Haider. Opět si něco troufl, prolomil všechny zahraničněpolitické konvence a způsobně si potřásl rukou s diktátorem Saddámem Husajnem. Po návratu se ve Vídni vydával za přítele všech Arabů, jakéhosi rakouského anděla míru a především za politika světového formátu, kterým by tak rád byl. Fotografové se na něho vrhali, novináři mu drželi mikrofony pod nosem. Opět stanul v centru rakouského dění. Celý rozruch ale trval jen několik hodin. I když by to sám Haider chtěl interpretovat jinak, do Vídně se nevrátil zachránce Svobodných (FPÖ), nýbrž stárnoucí dezorientovaný provinční politik, kterého už nikdo nechce brát úplně vážně.
Skóre padá
Od roku 1986 Haider dominoval všem volebním kampaním. Z boje proti privilegiím, strachu z cizinců či rozšíření EU na východ dělal po libosti určující téma a jím tlačil ostatní strany před sebou. Ovládl televizní konfrontace špičkových kandidátů a zaměstnával komentátory deníků. Letos je vše jinak. Rozruch obstarává návštěvou u Husajna. Vyřizuje si staré vnitrokoaliční účty tím, že bývalému partnerovi ve vládě, lidovci Wolfgangu Schüsselovi, spílá do egoisty, nemilosrdníka a zákeřníka. Nutno vysvětlit, že současnou rakouskou politickou krizi už v září vyvolala Haiderova hádka s jeho stranickými kolegy, kteří působili jako ministři v Schüsselově…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
